Jedním z vážených porotců FILMOVKAfestu Písek 2018 je i střihačka Adéla Špajlová, která se podílela kupříkladu na dokumentární sérii o trabantech, jíž režíroval Dan Pribáň. Stříhala také celovečerní loutkový film Fimfárum – Do třetice všeho dobrého 3D. V krátkém rozhovoru pro web FILMOVKAfestu Písek se však rozmluvila o podstatě filmového střihu.

spaljova

Jak vás napadlo stát se filmovou střihačkou?
Střih v sobě spojuje všechny filmové profese a ve střižně film vzniká jako celek, tak proto jsem si vybrala střih.

Stalo se vám už někdy, že jste musela ve střižně zásadně přestříhat film a vytvořit tak nový?
Nestalo se mi, že bych musela přestříhat celý film, ale stalo se mi, že jsme právě nebyli na stejné vlně a pak samozřejmě jako střihač musím ctít vůli řežiséra. Tím pádem jsem musela udělat úpravy, které bych já osobně neudělala...
 
Na jaký film, na kterém jste spolupracovala, jste nejvíce hrdá?
Jsem ráda, že každý film, co jsem dělala, v sobě něco nese. Ať už jde o jeho sdělení, nebo o kus mé duše, kterou do toho davám. Hrdost v tom ale není.
 
Jaké faktory jsou klíčové pro kvalitní spolupráci mezi filmaři?
Pro mě je klíčové být s režisérem na jedné vlně – tedy cítit věci stejně. 
 
Myslíte, že se s budoucími technologiemi střih výrazně změní? A jak vypadá ve vašich očích střihačská práce budoucnosti?
Technologie mění náš svět a určitě i střih o tom nelze pochybovat. Vyvíjí se údajně programy, které budou stříhat za nás... ale jak jsem již psala výše o duševním vkladu, tak ten technologie nenahradí...

Šimon Buček