„Vždycky se o FAMO říkalo, že máme silné řemeslo a teď už začíná být i silné umění, doháníme světová měřítka,“ říká režisér Jiří Sádek, který na FILMOVKAfestu Písek 2018 rozhodoval mj. o ceně za nejlepší režii, o současných studentských filmech z Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku.

phoca thumb l 3Foto: Lera Lukomskaya, Barbora Benoni

Jak vnímáš kvalitu současných studentských filmů?
Já si myslím, že s narůstající technikou ve skladu, na kterou jsem se došel sám podívat před rokem, to stoupá. Kde se stále pořád pokulhává je scénář, dramaturgie a práce s hercem. V tom zatím nedosahujeme, řekněme, nějakých mezinárodních měřítek. Není to tím, že by lidi měli nedostatek talentu, ale tím, že nemají dostatek informací o řemeslu. O řemeslu vedení herce, o řemeslu psaní scénáře. To je jako kdyby sis otevřel google a hledal něco, co ale nevíš, jak se jmenuje, takže co máš do toho googlu zadat.

Kde vidíš problém zrovna u scénářů?
Já si myslím, že problém je, že je píšete sami a pak se k tomu někdo vyjadřuje. Přitom už od samotné struktury toho scénáře by u toho měl být script konzultant a ten by s vámi měl budovat scénář, strukturu, akty, beat pointy. Zpětně je to už poté těžší dohledat, kde chyba je. V tuto chvíli existuje v republice nějaká pocitová dramaturgie, ale není to přímo script konzultantství v tom mezinárodním slova smyslu, že přijde dramaturg a ukáže ti přesně, kde ten problém v scénáři je. To, že napíšete text neznamená, že napíšete scénář. 

Jak by se podle tebe dala tato situace vyřešit?
Díky bohu se teď rozjel projekt dramaturgický inkubátor, což je vyškolení desítky dramaturgů podle mezinárodních standardů a tihle dramaturgové budou i v dalším ročníku, takže v dalším ročníku jich bude dvacet. Poté to je také na vlastní iniciativě scenáristů, zda se obrátí na nějaké profesionály a napíšou jim. Jako jsi napsal ty mě, jako mi píše mnoho dalších studentů z Písku, jestli bych jim něco neprokonzultoval. A to, myslím si, je jediný správný postup, vlastní iniciativa, vyhledávání zdrojů a vyhledávání si profesionálů, kteří jim to zkonzultují a udělají si čas. Bohužel je to s námi těžké a přečteme si to do čtyř týdnů po čtyřech připomínkách, ale jinak to nejde. Scénáristů je spousta a ten pedagog je jenom jeden a nemůže to zvládnout a zároveň se i uživit.Tenhle rok naše produkční společnost COFILM vstoupí jako koproducent do jednoho z projektů školy. A to finanční podporou, producentskou záštitou, což znamená vedení projektu v rámci profesí a technickou záštitou, což znamená, že se pokusíme sehnat nějakou lepší techniku. Budeme se scénáristou hned po námětu budovat strukturu. Prostě celkové vedení toho projektu. Od začátku tak, aby to bylo vedené i s festivalovou strategií. Pravděpodobně to bude probíhat tak, že do Vánoc, kdo pošle námět a režijní treatment, tak se může o to koproducentství ucházet. Bude jedno pokud to bude animovaný film, dokument nebo hraný film, vybereme jeden, který pomůžeme vyrobit.

Co si myslíš o kvalitě současných Českých filmů?
Já to vidím dobře. Jediné, co je špatné, je vývoz filmů ven. Je to kvůli jazykové bariéře, samozřejmě, protože České dějiny nikoho nezajímají. Český film nikoho nezajímá. Když jsem byl v Kanadě a ve Francii a řekl jsem tam, že dělám Český film v češtině, tak od toho dávali tamní producenti ruce pryč, protože trh je pro ně naprosto nezajímavý. S vývozem je to těžké a je otázka, co s jazykovou bariérou udělat. Co jsem mluvil s Čechy v zahraničí, tak ti říkali, že prokopávali tu stěnu tolikrát, že jí prostě obešli a přestěhovali se do zahraničí a pracují na zahraničních projektech, i třeba vlastních, jelikož prokopnout tu Českou stěnu je tak těžké a nejenom z exportního hlediska, ale i z nějakého byrokratického hlediska, i z toho, že se snažili několikrát zlomit fond kinematografie, nějaké granty a podobně, a tak strašně je to demotivovalo, že nakonec prchli. A to se teď tak trochu bojím, že nám utíkají někteří talenti a že se nám stává to samé, co s lékaři.

Myslíš na film?
Na životě je podle mě nejlepší užívat si přítomnost a tím pádem, když se staneš svojí vlastní činností, tak můžeš být šťastný. Od dvanácti let žiju svojí činností, už od dvanácti jsem věděl, že chci dělat film, takže já na film myslím pořád, jelikož film je moje přítomnost.

Jak vidíš budoucnost FAMO?
Vždycky se o FAMO říkalo, že máme silné řemeslo a teď už začíná být i silné umění a silný žánr. Doháníme světová měřítka. Já bych však byl strašně rád, kdyby se ty filmy mohly účastnit světových festivalů, které jsou třeba drahé, nebo se ucházet o festivaly, které jsou takzvané Oscar boosters, což zatím škola nemůže, protože registrace na Oscary je hrozně drahá. V momentě, kdy se průměr dobrých filmů nějakým způsobem zvýší, tak předpokládám, že škola zainvestuje do něčeho takového, jelikož vycítí, že ty šance tam jsou, což je poté kapitál zpátky pro školu, která distribuuje ty peníze zpátky do těch filmů. Takže já bych strašně rád přál škole, aby tady nastalo tohle to finanční cash flow, které by se mělo do budoucna zvyšovat. Ale to opět závisí na kvalitě snímků.

Petr Pelech